Díl 1. Moje první narozeniny
Míšánek se právě probral z oslav svých prvních narozenin, což znamená, že náš seriál První rok batolete neboli Míšánkův rok právě začíná. Každé dva týdny se Vám malý Míšánek svěří, jak pokročil v poznávání tohoto světa.
Jak jsem se narodil
Narodil jsem se 3. prosince 2010 v motolské porodnici v předvečer svátku mojí sestřičky Barunky, která je o 2 roky, 2 týdny a 2 dny starší. 15. listopadu 2010 jí byly 3 roky. Měřil jsem 49 cm a vážil 3410 g. Moc jsem se těšil na svět, takže porod trval necelou hodinku. Maminka se mnou v těhotenství přibrala asi 8 kg. Skoro vůbec jsem neměl novorozeneckou žloutenku, zato jsem měl pořádný hlad. Maminka poslední hodiny před porodem skoro nic nejedla, a než se jí udělalo první mlíčko, tak to skoro 3 dny trvalo. Kapičky mleziva, to je, jako když dáte slonovi malinu. V noci jsem proto udělal takový kravál, že mi sestřičky v nemocnici přinesly alespoň glukózu. A pak jsem v klidu usnul. Moje maminka Markéta (30) říká, že jsem hodné miminko. Již od narození se vždycky na noc napiju, a až do rána ji nebudím. Také jsem rád ve své postýlce, protože je tam klid. V tom jsem stejný jako můj tatínek Filip (41).
Má první velká oslava
Tak jsme si zavzpomínali na první velký den mého života, který byl prvním dnem mého života vůbec, a nyní bych Vám rád pověděl něco o své oslavě. Maminka připravila slavnostní oběd pro obě babičky, oba dědečky, tetu Soňu, strejdu Aleše, a samozřejmě také pro nás čtyři. Tedy pro mě, Báru, tátu a pro sebe. Podávala zázvorová polévka na zahřátí, jako hlavní chod byla drůbež se zeleninou na provensálský způsob, bramborové pyré. Samozřejmě, že na oslavě nechyběl sekt, Bordeaux a hlavně velký tvarohový dort s višněmi zdobený čokoládovým méďou. Maminka ve mně totiž pořád vidí méďu. Mám 8 zubů, takže už můžu v pohodě jíst skoro všechno. Nejraději okusuji maso na kosti. A co jsem dostal? Naprosto úžasné autíčko. Jen se podívejte! Barunka je z něho také celá paf. Dovolím jí, aby mě v autíčku vozila. Odrážení je pro mě dost namáhavé, když neumím ani chodit, ale proto lezu po kolenou. No co, mám ještě čas. Průměrné dítě začne chodit na 13 měsících. A pak na mě čekala ještě spousta zimního oblečení, teplé pyžamo a spousta hraček. To se mám, co! I když je před Vánocemi, dostal jsem tolik dárků. Přestože jsem sfoukával pouze jednu svíčku a pil výhradně nealko nápoje, byl jsem po oslavě značně unaven. V šest večer jsem zívl, dal jsem si do pusy paleček a začal ho dumlat, což byl jasný signál pro tatínka, aby mě odnesl do mé postýlky. Až mi ale bude osmnáct, pak budu slavit třeba až do tří do rána. Na všechno, co Vás zajímá o mě a mé rodině se již brzy budete moci zeptat prostřednictvím naší diskuse!