Díl 2. Míšánek si užívá advent
Míšánek před dvěma týdny oslavil své první narozeniny a nyní se s Vámi prostřednictvím seriálu Míšánkův rok neboli První rok batolete podělí o své další zážitky.
Na sníh se nejraději dívám
Pořád se dívám z okna jak venku sněží. Z našeho proskleného domu mám úžasný výhled. Buď pozoruji naši bílou zahradu, anebo světýlka sousedních domů ve tmě. Když mě ale maminka vzala na sníh ven, moc jsem z té zimní vycházky nebo spíše vyjížďky nadšený nebyl. Seděli jsme s mou sestřičkou Barunkou na saních a maminka nás vezla. Potíž byla ale v tom, že Barunka, která seděla za mnou, a měla za úkol mě držet, mě příliš tiskla. K tomu na mě pořád padaly studené vločky. Chtěl jsem slézt, ale máma mě radši sama sundala. Postavila mě na zem. Chtěla, abych se s držením za ruce trochu prošel. Ale já chtěl lézt, a přitom jsem si pořád sundával ty protivné rukavice. Maminka mi ještě dovolila, abych si vyzkoušel, jak lezení ve sněhu bez rukavic studí, a pak mě rychle odnesla domů do tepla.
Mikulášská besídka
Mikulášská besídka naštěstí byla ve vytopené kavárně. Sešlo se tam hodně dětí, většina z nich byla starší. Než přišel Mikuláš, zalezl jsem si do dětského koutku, kde jsem rozebíral a okusoval barevné pěnové puzzle. Byly tam i jiné hračky, ale vždycky přišla dvouletá holčička Ema a sebrala mi to, s čím jsem si právě hrál. Naštěstí se mě moje sestřička Barunka zastala. Měli tam také motorku. Moje autíčko je sice lepší, ale na besídce zase bylo hodně tetiček a strýčků, kteří mě mohli vozit. Když atmosféra zhoustla, nechal jsem se pro jistotu nosit. Na roční preventivní prohlídce se ukázalo, že nevážím ani 9 kilo, a to maminka tvrdí, jak jsem těžký. Vyjádřeno řečí přesných čísel jsem vážil 8870 gramů a měřil 77 cm. Obvod hlavy Vás asi nezajímá. Jinak paní doktorka říkala, že jsem velmi šikovný, ale to přeci víme. Přestože ještě neumím žádnou básničku, ani písničku, Mikuláš přinesl dárky i mně. Kukuřičné křupečky, lízátko a hodně mandarinek. Maminka mi z nich dělá výbornou šťávičku.
Předvánoční přípravy
Doma to nikdy s předvánočním úklidem nepřeháníme. Tento týden jsme ale s maminkou uklidili špajz. Moc rád jsem pomáhal. Špajz je vlastně takový můj druhý pokojíček. Sousedí s kuchyní a v dolních policích, kam dosáhnu, je spousta věcí, které mohu beztrestně krámovat. Tedy žádné trapné ne-ne-ne, což slyším, kdykoli se přiblížím ke schodům, anebo k velkému květináči. A nejlepší ze všeho je papírová krabice, kam maminka hází pet lahve. Vždycky si je vyndám, a pak je házím zpátky, anebo se s nimi vyplazím přes kuchyni do obýváku, abych je ukázal Báře. Příště Vám povím, jak jsem si užil Vánoce, a jak si užívám své nové hračky.