Díl 6. Míšánek chce počítač
Technické věcičky fascinují dětičky již od útlého věku. A chlapečky dvojnásob. Ani Míšánek v tomto ohledu nepřestavuje žádnou výjimku. Nejvíc ze všeho ho zajímá počítač.
Bebí je pryč
V minulém dílu jsme se s Vámi rozloučili prosbou, abyste drželi Míšánkovi palce, když šel ke kožnímu lékaři s ošklivým bebíčkem. Vaše palce opravdu pomohly, protože se z toho naštěstí nevyklubalo nic vážného. Pan doktor napsal Míšánkovi mastičku, která pomohla. Uzlinka se zmenšila na svou původní velikost a Míšánek už zase řádí jako drak. Bez problémů vyleze na vysokou pohovku a zase sleze zpátky. Rád se dívá do zrcadla, a když vidí svou podobiznu, říká „táta“. Je mu sice hodně podobný, ale čtyřicetiletý věkový rozdíl se nedá zapřít.
Co se děje venku
Míšánek už má skoro celý dům prozkoumaný a o to více jej zajímá, co se děje venku. Každé úterý kolem osmé přijíždějí popeláři. Maminka nebo tatínek přidržují Míšu na okenním parapetu, aby se mohl dívat. Je to úžasná podívaná! Nedávno dostal malé popelářské auto, které svítí, vydává zvuky a dá se do něho vysypat popelnice. Ta však byla zabavena, protože je malá a navíc jí Míša ulomil víko. Ještě před několika týdny byl ze všeho nejraději doma, poslední dobou se však stává, že vyžaduje odjezd autem nebo kočárkem. Chce vidět svět. Jednou si dokonce vytáhl ze skříně svůj zateplený obleček na ven. Maminka už se nemůže dočkat jara, až vypustí obě děti na zahradu. Je zvědavá, jak se bude Míšovi líbit na pískovišti. Nyní už je čas, abychom předali slovo Míšánkovi.
Závody s Bárou
S Barunkou hrajeme hodně her. Ze všeho nejraději mám podvečerní závod. Jede se z obýváku přes jídelnu do kuchyně a zase zpátky. Je to vlastně takový okruh. Bára jede na motorce a já s tátovou pomocí na autíčku. Vyhraje ten, kdo je první u ratanové židličky, na které leží lízátko, mléčný řez, anebo jiný pamlsek. Vždy jedeme dva závody. Pokaždé vyhraji jeden závod já a jeden Barunka, ale v různém pořadí. Kdo v prvním kole nevyhraje, bývá velmi zklamaný. Naštěstí pak následuje další kolo.
Počítač je lepší než kuchyňka
Bára má ve svém pokojíčku kuchyňku. Kdykoli k ní přijdu na návštěvu, je kuchyňka ta první věc, která mě zajímá. Kuchyňka totiž vydává různé zvuky, také svítí, ale hlavně je plná různých barevných plastových věciček. Já mám ve svém pokoji bazének s míčky a dětský golf. Obojí Barunce půjčuji. Ona mi však svou kuchyňku půjčit nechce. A víte, co se stalo? Maminka koupila jednu malou také pro mě. Udělala mi radost, ale větší radost bych měl, kdyby mi koupila notebook jako má ona. Nikdy mi ho nepůjčí a já bych ho tolik chtěl! Když pracuje, stojím u ní a pořád jí to říkám, ale není to nic platné. Včera mi ale slíbila, že až budu velký, tak mi s tatínkem můj počítač koupí. Jenže, kdy já budu velký? Ještě, že máme dědu, který mě a Barunce svůj počítač občas půjčí.