Díl 7. Míšánkovi se nechce chodit
Míšánkovi už je skoro 15 měsíců. Většina dětí v tomto věku samostatně chodí. Míšánek se však cítí jistější na čtyřech, a když se rozhodne pro chůzi, tak se přidržuje nábytku.
Malý motorista
Míšánek roste, sílí a každý den se naučí něco nového. Do samostatného chození bez opory se mu prozatím nechce. Mnohem raději se nechá vozit v kočárku, anebo se sám vozí na svém odstrkovadle. Také ho baví nakupovat. Jízda v nákupním vozíku je velmi zábavná, zvláště když často dostane něco dobrého ochutnat. Míšánek si zvědavě prohlíží nakupující lidi a ostatní malé pasažéry ve vozíkách. Občas někomu z nich něco řekne. Ze všeho nejraději však jezdí Míšánek opravdickým autem. Od té doby, co po své sestřičce Barunce zdědil autosedačku, která je připevněná ve směru jízdy, užívá si každý autovýlet. Dívá se z okýnka a hlásí, co vidí. Nejčastěji jsou k vidění autobusy, dědové, světla a psi. Když po chvíli odtrhne oči od okna, prozkoumá posádku v autě a podle toho, kdo řídí, pronese buď "táta jede", anebo "máma jede, táta tady není". Táta je teď pro Míšánka největší hrdina, hned po něm následují dědové. Ale předejme konečně slovo Míšánkovi.
Skoro nic mi nedovolí
Role nejmenšího člena rodiny není vždy jednoduchá. Nejhorší je, že nemůžu dělat většinu věcí, které dělají ostatní. Nejvíc mě rozčiluje, že Bára, která není o moc větší než já, spoustu věcí dělat může, kdežto já ne. Tak například u stolu má svou vidličku a nůž. Mně maminka svěří jenom lžíci. Když jíme polévku, anebo kaši, dají mi do mističky skoro neviditelnou porci jídla a krmí mě z druhé misky jako mimino. Dále Bára může pomáhat mámě vyndávat nádobí z myčky. To když se já k otevřené myčce jenom přiblížím, tak ji raději zavřou. Prý abych se neporanil o příbory. Doma nemůžu vyhodit ani nic do koše. Poslední dobou přede mnou maminka začala schovávat odpadkový koš, abych si nemohl prohlížet, co je uvnitř. To je velká škoda, protože koš bývá plný zajímavých věcí, které zajímavě chutnají. Nemyslete si ale, že si nechám všechny ty ústrky líbit. Umím pořádně zakřičet, když se mi něco nelíbí. A když mi Bára bere hračky, tak ji zatahám i za vlasy. Jinak spolu ale vycházíme dobře.
Těšíme se na jaro
Včera bylo venku celkem teplo, a tak nás maminka vzala na zahradu, kde máme dřevěný domeček a pískoviště. Bára mě učila dělat bábovky. Sice mi to moc nešlo, ale maminka říkala, že od jara budeme na pískovišti skoro každý den, takže budu mít dost času na to, abych se to naučil. A také říkala, že až budu chodit, tak si pobyt venku mnohem více užiju.