Sezení i pro neposedné předškoláky skladem
Sezení i pro neposedné předškoláky skladem

Děti v předškolním věku jsou často pohybově velmi aktivní a proto není jednoduché zvolit pro ně to správné sezení, které by bylo vhodnou přípravou pro klasickou školní výuku ve školních lavicích.

Více...

Koktavé dítě a jak mu pomoci

Kategorie: Zdraví a výživa | 18.09.2012

Koktavost je vada řeči, která brání člověku v jeho souvislém projevu. Tento handicap má mimo jiné na svědomí ztíženou integraci do společnosti. Koktavé dítě vyžaduje nejen léčbu, ale také citlivý a taktní přístup svých nejbližších.    

Koktavé dítě a jak mu pomoci


Koktavost je vada řeči
Koktavost je vada řeči, která brání člověku v jeho souvislém projevu. Jedinec, který touto poruchou trpí (balbutik), opakuje počáteční slabiky nebo slova, což může vzbuzovat dojem, že jsou zasaženy také jiné funkce jeho mozku. Tak tomu však není, koktavost nijak nesouvisí s intelektem, naopak mezi balbutiky najdeme mnoho géniů, jako byli například Isaac Newton, anebo Charles Darwin.

Koktavost a její formy
Koktavost může mít několik forem, lehčí, střední a závažnou. V případě lehké formy balbutik opakuje první hlásky ve slově (třeba s-s-slepice). Střední forma koktavosti se projevuje prodlužováním první slabiky (třeba hóóódně). Kdo trpí nejtěžší z forem, mívá problémy komunikovat vůbec, projev mohou doprovázet také tiky, nervozita, anebo silné pocení.     

Když naše dítě zadrhává
Koktavost se nejčastěji objevuje u dětí předškolního věku. Pokud máte podezření, že Vaše dítě touto vadou řeči trpí (zpravidla se jí všimne pediatr v rámci preventivní prohlídky), měli byste se co nejdříve objednat na logopedii. Čím dříve začnete poruchu řeči řešit, tím méně nepříjemností si dítě vytrpí. Zejména v dětském kolektivu bývají balbutici nemilosrdně diskriminováni. V rámci terapie dítě absolvuje různá logopedická cvičení (cvičit je třeba také doma), a může být doplněna skupinovou terapií za účelem zvýšení sebevědomí.     

Důležité je sebevědomí
Právě sebevědomí hraje při léčbě zásadní roli, to můžeme jako rodiče zvýšit uplatňováním taktního a citlivého přístupu. V prvé řadě bychom měli při komunikaci s dítětem hovořit pomaleji, být trpěliví a nechat dítě vždy domluvit. Dítě potřebuje mít jistotu, že ho máme rádi, jaké je. Dále potřebuje často povzbuzovat a chválit, nejen v řeči. Na druhou stranu nedopusťte, aby si dítě ze své poruchy udělalo alibi. Nejednejte s ním jako s nemocným.    

Přečtěte si také

    DISKUZE POD ČLÁNKEM

Pro zobrazení komentářu se musíte přihlásit.