Sezení i pro neposedné předškoláky skladem
Sezení i pro neposedné předškoláky skladem

Děti v předškolním věku jsou často pohybově velmi aktivní a proto není jednoduché zvolit pro ně to správné sezení, které by bylo vhodnou přípravou pro klasickou školní výuku ve školních lavicích.

Více...

Pohádka Ježečkova střecha

Kategorie: Pohádky | 01.09.2010

Byl obyčejný podzimní den plný dešťových kapiček. Lidé neradi moknou, a proto si v obchůdku na rohu kupovali pestrobarevné deštníky.  Nedaleko obchodu s deštníky byla stará zahrada, která vypadala velmi opuštěně. Ale nebyla opuštěná. Přesně uprostřed, pěkně schovaná pod vzrostlými kaštany, stála stará chaloupka z hnědých cihel. Byla to ježečkova chaloupka.

Pohádka Ježečkova střecha


Byl obyčejný podzimní den plný dešťových kapiček. Lidé neradi moknou, a proto si v obchůdku na rohu kupovali pestrobarevné deštníky.  Nedaleko obchodu s deštníky byla stará zahrada, která vypadala velmi opuštěně. Ale nebyla opuštěná. Přesně uprostřed, pěkně schovaná pod vzrostlými kaštany, stála stará chaloupka z hnědých cihel. Byla to ježečkova chaloupka. Ježeček seděl zabořený ve svém pohodlném křesle a četl si noviny. Koutkem ucha poslouchal šumění deště, a byl tuze rád, že dnes nikam nemusí. Hodiny s kukačkou odbíjely pátou a venku se pomalu šeřilo. „Copak bych dobrého snědl?“zamyslel se ježeček a pohladil si bříško. Když v tom ucítil něco lepkavého na krku. Že by zase přišel na návštěvu slimák Slinták ze skleníku? Ne, kdepak. Byla to obrovská dešťová kapka. Kap. A za chvíli další. A další. A ještě jedna. Ježeček si otřel krk tlapkou a mrzutě vzhlédl od novin, aby se podíval, odkud se ta zatracená voda bere. Ano, do ježčí chaloupky zatékalo. Ježeček by si mohl ovázat krk šátkem, vždyť má od pavoučka takový pěkný, červený s bílými puntíky. Ale to by pomohlo jen na chvilku. Lepší bude, když opraví střechu. Ale kdo má v tomhle psím počasí lézt na střechu? Ježeček se rozhlédl kolem sebe. Byl v chaloupce sám. Nebyl tu nikdo jiný, kdo by tuto práci udělal za něho. Chvilku přemýšlel, a pak dostal dobrý nápad. Zavolá na LPVD. Na linku pomoci v dešti. Osm- nula-nula.“vyťukával ježeček číslo a škrábal se přitom za krkem. Mokrý límeček u košile ho nepříjemně studil.  „Pěkný dešťový den. Dovolali jste se na linku pomoci v dešti. Pokud vám zmoklo seno, stiskněte jedničku. Pokud vám zmoklo dřevo, stiskněte dvojku. Pokud vám zmoknul účes, stiskněte trojku. Pokud vám došel rum do čaje, stiskněte čtyřku. . .“
 „Ach jo.“povzdychl si ježeček a netrpělivě čekal, až mu ta paní na druhém konci sdělí, jaké číslo má stisknout, když mu zatéká do chaloupky. „Pokud vám zatéká do chaloupky, stiskněte čtyřicet devět.“
„Haló, haló, komupak to zatéká do chaloupky?“
„Mně.“
„Komu mně?“
„Mně, ježkovi.“
„Prosím přesnou adresu.“
„Ježek Pichlaveček, Kaštanová 13.“
„Město?“
„To hlavní.“
„Dobrá. Moment. Ano. Už vidím Vaši chaloupku na radaru.“
„Je to vážné?“ptal se starostlivě ježeček.
„I kdepak. Zavřete si střešní okno.“ 

    DISKUZE POD ČLÁNKEM

Pro zobrazení komentářu se musíte přihlásit.