Své děti bychom neměli nutit uklízet
Dali jste si hodně práce se zařizováním dětského pokoje? Snažili jste se, aby všechno dokonale ladilo a nyní toužíte, aby byl pokojíček udržován v perfektním stavu?
Hráli jste si s každým detailem a ten Váš nevděčník (nebo nevděčnice) si toho vůbec neváží a libuje si v neuvěřitelném nepořádku? Naše dobrá rada zní: Smiřte se s tím!
Nechte děti žít!
Možná jste od nás čekali nějakou zázračnou formulku, jak naučit Vaše děti pravidelně uklízet a udržovat pořádek, jenže taková formulka bohužel neexistuje. Jestli je dítě bordelář, nebo naopak pořádkumilovný puntičkář, je do velké míry dáno jeho povahou. Jeho povahu milovníka nepořádku lze sice do jisté míry korigovat, nesmí se to však přehánět. Mějte vždy na paměti své priority. Je pro Vás důležitější hezký vztah s Vašimi dětmi, nebo vzorně uklizený dětský pokojíček či teenagerská ložnice?
Existují hranice
Svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Co se nepořádku v dětském pokoji týče, tak i při velké benevolenci rodičů existují určité hranice, které by Váš potomek neměl překročit. Například pokud dítě nesedí při učení vzorně u stolu s knihami srovnanými podle schématu, které známe z populárního českého filmu Básníci, ale po jeho pokoji se naopak povaluje spousta papírů a učebnic, neměli byste se tím znepokojovat. Možná máte doma malého génia, kterému vyhovuje jeho vlastní chaos. Když byste jej nutili, aby se do školy připravoval jiným způsobem a zasahovali do jeho systému, mohlo by dojít ke zhoršení jeho výsledků ve škole. Mimochodem víte, že lidé, kteří zvládají chaos, se mnohem lépe uplatňují v životě, než ti, kdo mají všechno vzorně vyskládané ve svých přihrádkách?!
Na druhou stranu, jestliže Vás po každém otevření dveří pokoje Vašeho malého spolubydlícího omámí závan zápachu (podobný tomu z odpadkového koše), divže neomdlíte, pak je nutné situaci řešit.
Žádné násilí!
Při řešení problému s nepořádkem si nejprve snažte se svým dítětem na toto téma vážně promluvit. Způsob rozhovoru se pochopitelně odvíjí od věku dítěte. Jinak budete promlouvat k sedmiletému, jinak ke čtrnáctiletému. V každém případě se však vyvarujte vyhrožování, vydírání a násilných vpádů s luxem a hadrem v ruce! Zkuste raději pozitivní motivaci. Vybavte pokoj svého potomka boxy či truhlami, díky nimž je uklizeno během chvilky. Za snahu o udržení pořádku dítě pochvalte. (To platí zejména pro menší děti.) Dětský pokoj nevybavujte přemírou koberečků, spoustou dekorací a doplňků, které pouze chytají prach, ať nemá jeho obyvatel příliš mnoho práce s běžným úklidem.
Je důležité, aby se dítě naučilo vnímat udržování pořádku jako něco, co ho nestojí příliš mnoho úsilí a navíc mu zpříjemňuje život. Dítě nikdy nesmí mít pocit, že udržování pořádku je nesmysl, který po něm zbytečně vyžadujete.
Respektujte soukromí
Výše zmíněným dramatickým vpádem do dětského pokoje s čisticími prostředky v ruce zpravidla nedosáhnete valných výsledků. Naopak. Dítě se obvykle přestane snažit, udržovat pořádek, a navíc při tak vážném porušení jeho výsostného území k Vám ztratí důvěru. Mnoho rodičů s tím má problémy, ale soukromí dítěte je třeba respektovat, a to i když je „ještě malé“. Pokud si nemůžete dovolit, dát každému z dětí vlastní pokoj, spravedlivě rozdělte jejich společný pokojíček tak, aby se nestal záminkou k sourozeneckým sporům a bitkám. Každé dítě potřebuje svůj prostor. Proto by mělo mít svou skříňku či truhlu, kam si může schovat své poklady, od kamenů a praků, přes tajné obrázky, až po milostné dopisy. Pouze dítě, které má v domě či bytě jasně vymezený prostor, se doma cítí skutečně jako doma.
Přečtěte si také:
Navštivte také: Jak být dobrým rodičem, Batole