Výchova starších dětí a její zásady
Odrůstají Vaše děti svým střevíčkům, ale stále ještě potřebují Vaši pomoc, i když si to nemyslí? Pokud chcete mít doma příjemné klima i se staršími dětmi, je třeba dodržovat několik zásad. Tady jsou.
Vzájemný respekt
Pokud má rodina dobře fungovat, musí se její členové vzájemně respektovat. Respekt u dětí si nemůžete vynutit. Nejlépe ho dosáhnete, když půjdete dětem sami příkladem. Jestliže chcete, aby Vás děti respektovaly, musíte respektovat Vy je.
Nerozhodujte za ně
Co teenageři nesnášejí, to je, když se k nim chováte jako k malým dětem a rozhodujete za ně. Pro Vás je sice automatické, že když kupujete zájezd k moři, koupíte jej také pro své dítě. Jakmile však doroste do věku šestnácti let, měli byste se ho předem zeptat, zda si skutečně přeje cestovat s Vámi. Je důležité, aby vědělo, že má na výběr. Nehledě na to, že si pak bude dovolené více vážit.
Nedotknutelnost soukromí
Teenageři jen těžko snášejí, když jim rodiče vtrhnou do pokoje a začnou jim tam provádět buď generální úklid, anebo domovní prohlídku. Ostatně takové jednání by nebylo příjemné ani Vám samotným.
Sliby a příklady
Příkladem jdete dětem také v dalších směrech. Předně dodržujte své sliby. Pokud nedodržujte své sliby, nesmíte se divit, když se Vaši potomkové uchýlí k planému slibování. Stejně tak nemůžete dítěti vyčítat, že nechodí nikdy včas, když včas nechodíte ani Vy sami. Mimochodem, děti si velmi cení toho, když jejich rodiče alespoň občas přiznají svou chybu.
Jsme všichni na jedné lodi
Již od útlého věku vštěpujte svým dětem, že rodina je musí držet pospolu. Domov je místem, kde se mají děti cítit uvolněně, přirozeně a kde se mohou bez obav svěřit se svými problémy. Zdůrazněte, že se sice umíte rozzlobit, ale pořád své děti milujete a jste připraveni nabídnout jim pomocnou ruku. Ve věku pěti let tak činíte automaticky, když je dětem patnáct, tak s jejich souhlasem. Samozřejmě s výjimkou životně důležitých situací, kdy své děti chráníte nezávisle na tom, kolik je jim let.
Život není vždy spravedlivý
Děti cítí rozhořčeny, když udělaly vše pro dobro věci, která se však nezdařila. Například se připravovaly na důležitou písemku, anebo zkoušku, ale neuspěli. Řekněte jim, že s nimi cítíte, ale že život bohužel není vždy fér, a to ani k Vám. Zklamání z jejich neúspěchu však nepřiživujte řečmi typu „já jsem ti to říkala“, „kdyby ses raději víc učil“, atp. Neúspěch je pro dítě dostatečným trestem a samo ví, co je jeho příčinou.
Přečtěte si také:
Navštivte také: Jak být dobrým rodičem, Těhotenství