Výchovná krize a jak jí předejít
Co si počít s paličatým dítětem, které se nechce smířit s tím, že mu nechcete něco koupit? Jak máte reagovat na sourozenecké potyčky? Pokusíme se Vám poradit, jak zvládnout některé kritické momenty.
Vynucování se slzičkami
Situaci, kdy si dítě něco umane a nepřestane si to vynucovat, dokud mu maminka nebo tatínek nevyhoví, důvěrně zná většina rodičů. Klasický příklad je nakupování v obchodním středisku. Dítě objeví nějakou úžasnou hračku, která se jeho rodičům jeví jako naprostý nesmysl, který navíc stojí spoustu peněz. Některé rozumné děti si nechají vysvětlit, že jim koupí lepší hračku než je tato. (Tento slib je však třeba dodržet, jinak příště nezabere.) Horší je to s dítětem, které se na místě rozpláče, anebo drží hračku vzdorovitě v ruce a odmítá se jí vzdát. Rodičům v této chvíli často ujedou nervy, začnou křičet, nadávat, anebo chytnou dítě a odnesou. Jak se ale máte v této situaci správně zachovat? Podle odborníků je důležité zachovat klid, dítě nebít, ani na ně nekřičet. Někdy stačí říct, že na takovou hračku nemáte peníze (případně, že kdybyste koupili hračku, nezbyly by penízky na jídlo) a pokračovat v nákupu. Nebo že takové velké hračky nosí jenom Ježíšek. Náš tip: Ještě doma před nákupem si stanovte jasná pravidla, a to že si dítě vybere jednu laskominu, kterou si sní, ale žádné jiné věci se kupovat nebudou. Když si pak začne dítě vynucovat koupi čehokoliv jiného, zeptáte se: „Jaké je naše pravidlo?“
Sourozenecké bitvy
V rodině s více dětmi hrozí riziko výchovné krize takřka nepřetržitě. Děti si vzájemně berou hračky, strkají se, perou a mladší (není to ale pravidlem, klidně to může být starší) utíká rodičům žalovat, anebo řve jako tur. Typická situace z každodenního života: Matka potřebuje dvacet minut klidu, aby si dodělala svou práci. Nemůže se však soustředit, protože pár metrů od ní si hrají děti, 2 a 4 roky a střídavě jeden nebo druhý řve. Když uvidí, že předmětem sporu je dětský notebook, tak ho dětem sebere. V ten moment začnou řvát oba najednou. Této situaci se dá předejít, když koupíte oběma dětem úplně stejné hračky, třebaže se Vám to může jevit zbytečné. Starší dítě často bere hračky mladšímu, protože na ně žárlí. Náš tip: Zkuste své děti pozitivně motivovat, například tímto sdělením: „Pokud tady bude ticho, dodělám si svou práci, a pak pojedeme na zmrzlinu. Když tady budete dělat kravál, nikam nepojedeme.“Na dvacet minut ticha by to mohlo stačit. Milé maminky a tatínkové, ne vše vždy zabere, ale za zkoušku to rozhodně stojí. Přejeme Vám pevné nervy!
Přečtěte si také:
Navštivte také: Jak být dobrým rodičem, Hry a volný čas