Využití hračky v různých pedagogických systémech
Hry dětí se s rostoucím věkem postupně obohacují o nové prvky. Zatímco děti v batolecím věku (do tří let) se dokážou soustředit pouze na jeden prvek hry, děti starší vnímají detailů stále více, a také se na ně při hře rády zaměřují. Děti v předškolním věku si tak nevystačí pouze se symbolickou podobou hračky, ale vyžadují hračky více realistické s mnoha přesnými detaily či doplňky jako je například výbavička k panenkám či váha a pokladna do dětského obchodu.
Jaké hračky preferují předškolní děti?
Pocit realističnosti hry dětí vhodně podpoří i kostýmové oblečení typické pro napodobované povolání jejich dospělých vzorů (Mišurcová et al., 1980).
U dětí mladšího školního věku přestává dominovat fantazijní charakter hry, ale do popředí se dostává věcnost a plánování. Z vývojového pohledu se hra intelektualizuje, roste počet a složitost jejích pravidel a začínají se více uplatňovat hry, při kterých je možnost zapojit i další účastníky. Děti jsou v tomto věku totiž přirozeně soutěživé a rády se s druhými porovnávají a vzájemně burcují k vyšším výkonům. Zpočátku mladšího školního věku si děti stále více vybírají hračky mechanické či elektronické, avšak postupem času je čím dál více zajímají spíše reálné materiály sloužící k vlastní aktivní konstrukci, přičemž jejich pozornost získají zejména ty předměty, jež používají i jejich dospělé vzory. Rozdílný výběr hraček dle pohlaví dítěte můžeme spatřit již v předškolním věku. Chlapci v tomto ohledu rádi využijí konstrukční stavebnice, nářadí pro kutilské práce s plastem, dřevem či jinými materiály, anebo se věnují různým výtvarným činnostem. Dívky pak upřednostní hry s řekněme pečovatelskými prvky nebo pomůcky pro ruční práce (Valenta et al., 2001).
Svárovská (2009) realizovala výzkum v mateřských školách, jehož výsledky potvrzují fakt, že nejoblíbenější hračkou dívek bývá panenka. Panenka je dnes již klasickým výchovným prvkem, který provází naše lidstvo od nepaměti. Do hry s panenkou dítě projikuje všechno. Hra s ní je napodobivá i tvůrčí a rozvíjí dítě po mravní, estetické, emocionální, socialní ale i kognitivní stránce. U chlapců můžeme pozorovat v předškolním věku nejvyšší oblíbenost stavebnice. Jen pro ilustraci komplexnosti vývojového potenciálu hračky obecně uvádíme následující rozbor právě dětské stavebnice. Ta je z pohledu podpory vývoje dítěte mnohostranným rozvojovým materiálem, který navíc můžeme předkládat dětem různého věku. Hra se stavebnicí procvičuje a upevňuje držení ruky a paže a celkově zlepšuje jemnou motoriku. Dítě při práci se stavebnicí musí myslet, plánovat a propracovávat detaily, čímž se rozvíjí jeho konvergentní i divergentní myšlení, představivost a fantazie. Stavebnice rozvíjí i jeho řeč a bývá také častým socializačním prostředkem, protože mnohdy dítě potřebuje k dokončení “díla” i pomoc druhých dětí, takže s nimi musí přicházet do interakce. Děti se při této hře navzájem domlouvají, vyměňují si názory a zkušenosti. Při dokončení stavby je jejich vztah navíc upevněn sdílenou radostí z dobře odvedené práce.
Využití hračky v různých pedagogických systémech
Odraz vývojového potenciálu hraček a způsob jejich používání ve výchovně-vzdělávacím procesu můžeme spatřit i v různých ucelených pedagogických systémech. Bližší pohled na vývojový potenciál konkrétních hraček poskytují zejména takzvané alternativní pedagogické směry. Mezi ně řadíme pedagogiku Marie Montesorri, Waldorfskou školu, Daltonský plán a další pedagogické systémy či vzdělávací programy. V následujícím textu se jen stručně zmíníme o využití hračky v jedné z nejznámějších alternativních pedagogik – škole Montessori.
Pedagogický systém vytvořený Marií Montessori respektuje to, že všechny děti nemusí postupovat ke stejnému cíli stejným způsobem či tempem. Tento alternativní směr umožňuje individuální rozvoj dětí, podporuje jejich aktivitu v objevování a zkoumání světa, preferuje jejich vlastní prožitky a zkušenosti před pouhou nápodobou chování dospělých. Sama zakladatelka Montesorri školy se podrobně zaměřila i na praktickou stránku tohoto pedagogického systému a navrhla pomůcky, se kterými dítě pracuje podle své aktuální vývojové úrovně (Průcha, 2004). Důležitým prostředkem výchovy jsou tyto nejrůznější pomůcky (hračky), které jsou vždy po fyzické i psychické stránce přizpůsobeny věku dítěte, přičemž je kladen velký důraz na smyslový rozvoj dítěte pomocí jejich používání. Práce s těmito pomůckami by dále měla být vedena tak, aby si dítě samo mohlo ověřit správnost svého postupu a případně svoji chybu i opravit. Volba, se kterými konkrétními rozvojovými hračkami z nabízených bude dítěte aktuálně pracovat, zústává v případě tohoto pedagogického systému v podstatě na dítěti samotném. Podrobný přehled pomůcek využívaných Montesorri pedagogikou nabízí například Jeřábková (1993, str. 99).
Společnost Scio v listopadu vydá knihu pohádek s PLYŠÁKEM podporující a rozvíjející u dětí emoční inteligenci. Součástí knihy bude i metodika pro rodiče a plyšové atributy vyjadřující jednotlivé pocity. Kniha i vzdělávací hračka vznikaly ve spolupráci pedagogů, dětských psychologů a rodičů s dětmi.